KNIHA JEREMJÁŠ, KAPITOLA 1 (STARÝ ZÁKON)
Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.
Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/
S další starozákonní knihou, knihou proroka Jeremjáše, kterou dnes otvíráme, prožijeme neslavný konec předexilních judských dějin – období od závěru úpadku asyrské velmoci, přes vznik babylónské hrozby, až krátce za její naplnění. V těch těžkých desetiletích volá Jeremjáš Boží varování do uší svých současníků, kteří je ovšem odmítají slyšet. Jeremjáš je setrvale odmítaný prorok, prožívá útisk, je vystaven perzekuci, nakonec končí ztracen, zřejmě zavražděn, v Egyptě. Jeremjášův život je zdánlivou prohrou – jeho poselství však dodnes oslovuje čtenáře, poskytuje jim soukromá varování před hrozbami jejich vlastních exilů – a v Toulkách Knihou jsme si již víckrát všimli, že úspěšnost života se neměří měřítky odvozenými z kulis, které máme před očima, ale z reality, která je za nimi.
Jeremjáš je povolán jako velmi mladý, snad ještě jako odrostlé dítě, jinoch. Judský Hospodin, Jeremjášův Bůh, jej povolává k dlouhé a významné prorocké službě – a dává mu nahlédnout, čeho se bude týkat – hrozby od severu, národní zkázy, dosud nespecifikované jako “babylónská“. Hned tady, na počátku, otevře Jeremjášův Bůh palčivou otázku „jaké to bude“, být Jeho prorokem v tak závažné věci: Jeremjáš se nesmí bát útoků, které proti němu budou směřovat, nesmí se bát reakcí svých současníků, lidu, kněžích, velmožů, králů – jeho Bůh jej ubrání, pokud se Jeremjáš nezalekne a necouvne před odporem.
Jeremjáš, synek z dobré, kněžské rodiny, slyší, že má zahodit zajištěnou kněžskou kariéru, že neprojede životem pohodlně jako nůž máslem, ale čeká jej těžká, vysmívaná a nebezpečná prorocká služba těm, kdo budou odmítat slyšet. Že právě otevíráme jeho jménem nazvanou starozákonní knihu, znamená, že svůj úkol přijal, že udělal ten krok bez návratu, že opustil zajištěnost a svěřil se judskému Hospodinu, který je jistotou i v nezajištěnosti. Ten Jeremjáš, synek z dobré kněžské rodiny, si vybral nejistotu se svým Bohem raději, než jistotu bez Boha. Ten Jeremjáš, synek z dobré kněžské rodiny, vyměnil celou svou pohodlnou a zajištěnou budoucnost za povolání Božího proroka, za útisk, posměch, pronásledování a (viděno po lidsku) neslavný konec. Ten Jeremjáš, synek z dobré kněžské rodiny, rezignoval na vlastní ambice, přijal ty, které před něj položil jeho Bůh. A proto jako jediný ze všech dobrých kněžských synků své generace je dodnes všeobecně známou postavou, prorokem volajícím k narovnání vztahu s Bohem i čtenáře ve 21. století.
KNIHA JEREMJÁŠ, KAPITOLY 2 – 6 (STARÝ ZÁKON)
Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.
Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/
Základní poselství, které Hospodin skrze Jeremjáše sděluje judskému lidu, je shrnuto v 2. až 6. kapitole knihy Jeremjáš. V těchto kapitolách čteme o kontrastu mezi Boží péčí a nevěrností lidu, o nějž Bůh pečuje. Čteme o náboženské nevěře, vidíme, jak Bůh v textu láskyplně vyzývá k návratu, jak mluví k Judejcům jako k dětem, které se v určitém věku vzepřou rodičům a přitom stále potřebují jejich ochranu a podporu. Věci zašly příliš daleko, vymkly se Judejcům z rukou, jejich vrácení zpět do kolejí a k řádu se neobejde bez nápravy, bez uznání chyby, bez návratu „domů“. To, co se mezi lidmi a jejich Bohem nakupilo, nelze vytěsnit, nelze vysedět, vyčekat, vymlčet – to, co se mezi lidmi a jejich Bohem nakupilo, se musí vyřešit – jinak ten vztah nemá cenu, a následky rozchodu dopadnou především na člověka, protože i když sám sebe bere hodně vážně, sám o sobě není nic.
Bůh však není rozhněvaný rodič, který se rozhodl dát svým dětem vyjíst, co si nadrobili, až do dna, není rozhněvaný rodič, který by nad svými dětmi zlomil hůl. Vyzývá je k návratu, dává jim příležitost všechno smazat a začít znovu. Ne všechno, co stalo, lze odestát; co jsme rozbili, bude i v nejlepším případě vždycky už jen slepené, ale s Bohem lze vždy prožít návrat a začít znovu, protože nestojí o náš bezchybný výkon, jen o naši důvěru. Vrátit se k Bohu znamená opustit své pseudojistoty, své náhražky, jimiž jsem bezbožně pojistil své přežití v nejistém světě – všechny ty pseudobohy, pověry, rituály, ale i spoléhání na sebe, braní se vážně, sebezajišťování, shánčlivost. Mám možnost se vrátit – takto vrátit – nebo zůstat, kde jsem – pak ovšem musím nést následky. Skutečná jistota je Bůh – všechno ostatní jsou pseudojistoty. Když pak do mého světa šlápnou dějiny, zvedne se tsunami nepříznivých okolností, budu obklopen relativně bezpečně vyhlížejícími ohrádkami, které ovšem spadnou jako domeček z karet, až do nich proti mně udeří nepřítel či diagnóza. Odvrat od Hospodina znamená být sám v Hadově světě – být sám v Hadově svatě znamená dopadnout všelijak, ale nikdy dobře. Judskému Bohu se ovšem o Judejce i o nás jedná, miluje je i nás a touží po jejich i našem návratu – a tak je i nás zavolá k návratu nakonec tak, že nepřeslechneme – Judejce babylónským zajetím, mne třeba lékařskou zprávou, tebe třeba jinak. A to nebezpečí a útisk náhle vlomené do našeho života nás nemají rozbít a ubít, ale vrátit na koleje, vrátit do vztahu, vrátit k životu – protože bez vztahu s Bohem je pro nás v Hadově světě dnes ještě jen studeno, zítra už mrtvo.
Jeremjášovo poselství z ní z těch starozákonních stránek nejen k Judejcům, ale i ke mně a k tobě. A klíč k návratu je pro mnohé z nás, kdo jsme k Jeremjášovu Bohu kdysi přišli a pak pozapomněli, v prvních verších druhé kapitoly: „Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem.“ Možná jsi už v životě byl z Jeremjášova Boha nadšený, možná ses za Ním kdysi rozběhl, ale pak jsi zvolnil, možná jsi změnil směr. Pořád tě volá k návratu, k novému začátku. Pořád má náruč dokořán. Pořád tě miluje, stejně jako tehdy. Chce tě přivítat, ne ti vyčítat. Co uděláš?
Těším se na vás příště!
Váš Trabant
Toulky Knihou 