Úvodní stránka » Nezařazené » 345. O NÁVNADĚ ROZPORU A KOMPAKTNÍM DIALOGU (Abk 3 a Sof)

345. O NÁVNADĚ ROZPORU A KOMPAKTNÍM DIALOGU (Abk 3 a Sof)


KNIHA ABAKUK, KAPITOLA 3 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Třetí kapitola knihy Abakuk, nádherná kapitola, je představena jako Abakukova modlitba. Prorok Abakuk je povolán k důvěře ve světě, kde se bortí jistoty, klade svému Bohu vážné otázky, protože vidí rozpor mezi realitou, kterou Bůh představuje a skutečností, kterou kolem sebe v rozporu s tím Abakuk hmatá. Tak jsme to četli v předchozích dvou kapitolách této krátké starozákonní knihy. Odpovědi, které na své otázky Boží prorok Abakuk od svého Boha dostal, vyvracejí iluzi, že realita je to, co hmatám kolem sebe – realita je to, co za realitu prohlašuje Bůh, tvůrce reality. A tak postoje, situace a vztahy mohou ve skutečnosti znamenat něco jiného než jak na první, druhý a třeba i třetí pohled a pohmat vypadají. Realitu nelze vyčíst z kulis životního jeviště – o to se Had, zanícený kulisák, postaral, proto jimi naše životní jeviště obestavěl, obklíčil, obšancoval, udělal z něj past a jako návnadu nastražil právě ten rozpor mezi tím, co tady jako realita vypadá a tím, co jako realitu představuje Tvůrce a Vlastník reality i divadla, kde hrajeme – Abakukův Bůh.

Prorok Abakuk se v předchozích kapitolách zeptal – a dostal odpovědi, byl mu předložen kontrast kulis a reality, byl mu nabídnut Boží pohled – a ten je naprosto v rozporu s výpovědí kulis. Třetí kapitola je Abakukovou reakcí na tento kontrast, Abakukovým vyznáním – uvědomuji si, kdo Jsi, uvědomuji si kontrast mezi Tebou a mnou, uvědomuji si, o jak velké věci se na tom životním jevišti hraje, že člověk je v banku, že se hraje o nás – a kulisy pomalované iluzí vypadající jako realita jsou Hadovou zbraní hromadného ničení v tomto tvrdém střetu o člověkovu budoucnost. To všechno si uvědomuji, a proto Ti, Bože můj, důvěřuji, proto chci vsadit na realitu u tebe, na realitu za kulisami, navzdory kulisám, navzdory svému hmatu, navzdory svému zraku, vyznává prorok Abakuk. Vsadit na Abakukova Boha je životní jistota, životní volba, životní vítězství. Vsadit na Abakukova Boha znamená rozejít se s kulisami, s Hadem nabídnutým vnímáním světa. Vsadit na Abakukova Boha znamená nepřistoupit na Hadovu hru, nespolknout návnadu s tisíci háčky, odmítnout kvůli akvarelovým výjevům na papundeklu přehlédnout Abakukova Boha jeho vztah ke mně a k těm, s nimiž tu žiji, hraji, s nimiž tu ležím v banku, na který si Had leští příbor, jako bychom už byli jeho. Jenže ono se ještě hraje, ještě dýcháme, Bůh ještě volá a kulisy jsou z papundeklu, i když se tváří jako železobeton. Zkusíš to, opřeš se do nich, vsadíš na realitu, i když to podle kulis znamená naivitu, iluzi, ztrátu?

KNIHA SOFONJÁŠ (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

O judského proroka Sofonjáše se v teologii vedou spory – kdy vlastně působí? Kam jej historicky zařadit, před náboženskou reformu za vlády krále Jóšijáše, nebo za ni? Je její součástí, nebo jedním z jejích spouštěčů? A před jakými událostmi to vlastně varuje – před babylónským zajetím? Nás, čtenáře žijící ve 21. století, kteří chceme starozákonní knihu Sofonjáš číst pro sebe a pro svůj život, mohou tyto otázka nechat chladnými. O odpovědi na ně v knize Sofonjáš rozhodně nejde. Oč tedy ano?

Kniha Sofonjáš je kompaktním popisem toho, co má v životě smysl. Všechno pozemské bude sklizeno, všechen majetek, všechna sláva, všechno postavení, všechna nouze i všechny ústrky jednou skončí, člověk a jeho dějiny budou převálcovány Božím vlomením do lidského času. Na tom definitivním konci spadne opona nejen za našimi životními hrami, ale i za jevištěm, kulisami, divadlem i Hadem. Bůh přijde pro ty své. Ti, kdo jsou jeho, jsou předmětem nového začátku, nového života na nové zemi, která už nebude divadlem, ale chrámem. Čtenář, který s námi prošel a došel Toulkami Knihou až sem, ví, o čem je řeč. A těch, kdo jsou Boží, je vždycky jen hrstka – protože majetek, sláva, postavení, nouze a ústrky jsou na těch Hadových kulisách vyvedeny tak realisticky, jako by měly trvat věčně.

Jistě – Sofonjáš prorokuje svým současníkům, to, co je určeno jejich uším – a my o tom čteme z jiné pozice. Jsme poučenější, máme k dispozici širší a větší sbírku starozákonních textů, než Sofonjášovi sousedé a bratři, nemluvě o novozákonním evangeliu. Smíme uchopit tu Sofonjášovým jménem nazvanou knížku, tak pěkně kompaktní a tak efektivně napsanou, zasadit ji jako kamínek do mozaiky starozákonní i novozákonní zvěsti a odvodit z ní v tomto kontextu obecný závěr, obecné poučení:

Bůh jednou všechno sklidí – věci i lidi. Dělítkem mezi sklizenými a obnovenými nebude příslušnost ke správnému náboženství, ale spoléhání na Sofonjášova Boha. Jen spoléhání, které prokvasí do konkrétních rozhodnutí, konkrétních činů, je skutečným spoléháním. Jen takové spoléhání je skutečným náboženstvím. Na těch, kdo dnes spoléhají, bude zítra postavena budoucnost. Ne proto, že správně a řádně chodili do kostela – ale proto, že svůj život, své plány a své ambice odložili do Božích rukou a našli radost a smysl ne v tom, co chtěli, ale v tom, co jim dal. Nečetli výzvy z kulis, poslouchali nápovědu zpoza nich a nejvíc se v životě báli toho, že ji přeslechnou.

Sofonjáš o tom možná nepíše. Ale my čteme Sofonjáše jako kamínek v mozaice – a v dialogu tohoto kamínku s ostatními si smíme dovolit využít tu kompaktnost a jadrnost Sofonjášova textu k dotažení, k ucelení, ke kompaktnímu a jadrnému vyjádření toho, oč v životě jde.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.