Úvodní stránka » Nezařazené » 346. O KOŠILI Z KABÁTU A POPELCE MEZI MODELKAMI (Ag a Zach 1-2)

346. O KOŠILI Z KABÁTU A POPELCE MEZI MODELKAMI (Ag a Zach 1-2)


KNIHA AGEUS (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Ageus patří do první skupiny těch, kdo se po povolení repatriace vracejí z babylónského zajetí zpět do vlasti, do Judska. Většina z generace, která byla donucena Judsko opustit, již zemřela v babylónském zajetí. Zpět se vrací hrstka pamětníků a zbytek skupiny tvoří generace, která se narodila v babylónské velkoříši – proto je počet navrátilců relativně nevelký, několik desítek tisíc. Rozhodně se zpět nevrátí všichni, část potomků do Babylóna kdysi odvlečených Judejců zůstane doma tam u Eufratu, kde se asimilovali, kde zapustili kořeny, kde se jim daří.

Při návratu narazí potomci judské vyšší a střední třídy, kteří se vracejí, na nižší vrstvy Judejců, kteří zůstali, nebyli odvlečeni, absorbovali opuštěné nemovitosti a považují se za starousedlíky, oproti nově přicházejícím potomkům původních majitelů. Ti, kdo se vracejí, přicházejí do země, kde je nikdo nechce – ani judští domorodci, ani jejich sousedé z původně severoizraelského území, kteří nahradili izraelské osídlení, ani okolní národy, ani místní státní správa. Navrátilci musejí bojovat s řadou problémů, musejí si zajistit existenci – a otázka stavby chrámu ustupuje do pozadí. Takový chrám jako dříve už nepostaví, nemají zdroje a je jich málo. Chrám musí počkat, košile je bližší než kabát. A v této situaci vystupuje a krátce působí prorok Ageus.

My ve 21. století se odnikud nevracíme, jsme domorodci. Přesto je naše náboženství, naše křesťanství vystaveno tlaku problémů, i my si musíme zajistit existenci – a otázka náboženství ustupuje do pozadí; bližší košile než kabát. Přežiješ, jen pokud „máš“ – a až si zajistíš „mít“, pak si budeš moci dovolit luxus „být“. Nevěř tomu! Náboženství je vždy to první nad ekonomikou, politikou i vším ostatním. Ono „být“ znamená, že si nechám svým náboženstvím určovat všechno, i své „mít“. Neboj se postavit vztah ke svému Bohu, vztah k Ježíši, který je Kristus, na první místo v životě. Přijdeš maximálně o věci, v nejhorším případě o existenci – ale o nic z toho v životě skutečně nejde.

Ke svým současníkům i k nám prorok Ageus volá o tom, že zajišťovat se znamená utíkat před zodpovědností. Zajišťovat se, starat se v první řadě o sebe, být shánčlivý, znamená rezignovat na náboženství, i kdybychom v kostelní lavici vyseděli důlek. Víra podle Agea je vsadit nejprve na Hospodina, postarat se o kabát – a nechat kabát, ať nám poskytne košili. Víra nežije ze zajištění, víra žije z důvěry, ze spoléhání. Spoléhání neshání, nekupí pod sebe; spoléhání není nečinné, pracuje, ale jasně rozděluje: to nejlepší z mého času, sil a prostředků Bohu, zbytek pro druhé a pro sebe. Stejně těžké je to pro judské navrátilce tehdy a tam jako pro mne a pro tebe dnes a tady. Nech na Bohu, jak mnoho a jak ti dá, jakou od něj dostaneš košili. Ty pracuj na kabátu a pro kabát. Je to naprostý opak toho, čím žijí lidé kolem tebe, naprostý opak toho, co je normální – protože to, co je skutečně normální, neurčují kulisy okolo, ale Ageův Bůh.

Poslední verše knihy Ageus hovoří o Zerubábelovi, Božím povolaném – tento text je navzdory historicitě postavy nejasný (jeho význam tu historickou postavu významně převyšuje), ale není nutné si s ním lámat hlavu, to za nás dělají teologové – a v tomto případě bezúspěšně. Poselství knihy Ageus nespočívá v těch posledních verších, ale v těch před nimi – a o těch jsme si řekli.

KNIHA ZACHARJÁŠ, KAPITOLY 1 a 2 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Součástí první skupiny těch, kdo se vracejí z babylónského zajetí, je nejen prorok Ageus, ale také další prorok, Zacharjáš. Přichází, stejně jako ti, kdo se spolu s ním vracejí, s nadějí – a setkává se, stejně jako oni, s vlažným přijetím, s nepřátelstvím, s překážkami. Navrátilci jsou v rodném Judsku obklopeni okolnostmi, které vyvolávají skepsi (všimli jsme si toho nedávno u proroka Agea, dříve pak ve starozákonních knihách Ezdráš a Nehemjáš). V této situaci neodbytné skepse zaznívá zvěst nesená prorokem Zacharjášem, který volá: „Nedejte na to, jak věci vypadají. Důvěřujte Hospodinu!“

Zatímco Judejci byli po dlouhá desetiletí vysídleni, odsunuti do Babylóna, pohanským národům okolo bývalého Judska nepřestala „kvést pšenka“, naopak – na poloopuštěném Judsku se ještě přiživily. Nyní jsou právě oni nejudejci těmi, s nimiž počítá okupační správa, oni jsou těmi, kdo jsou tady „doma“, a Judejci, kteří se vrátili, cítí, že je to nefér. Mezi všemi národy si jejich Bůh vybral k potrestání právě je, svůj lid – a pohanské národy nechal prospívat. Když se pak po vykonání trestu nová generace vrací ze zajetí domů, začít znovu, když opouští babylónské jistoty kvůli volání rodného náboženství, setkává se s ústrky a s odporem, urážlivě a bolestně kontrastujícím s prospíváním těch, kdo z jejího trestu těžili a těží. A v této situaci pomalé, dusivé, plíživé skepse z neslavného návratu do rodné země a z jednání Boha svého vlastního náboženství slyší navrátilci Zacharjášovými ústy Boží zvěst: „Bůh na nás nezapomněl. Bůh s námi počítá. Máme budoucnost, velkou budoucnost, a ta budoucnost bude tady, ne v Babylóně. Kdo se nás dotýká, jako by se dotýkal zřítelnice oka našeho Boha.“

I ty, čtenáři, žiješ svůj život mezi okolnostmi, které vyvolávají skepsi. Následuješ-li Zacharjášova Boha, následuješ-li Ježíše, který je Kristus a kterému jsi uvěřil, jsi cíleně, pragmaticky a zcela osobně a konkrétně předmětem Hadova utlumujícího úsilí; jsi plíživě ovíjen, dušen a ubíjen skepsí, která tě má zjalovět, izolovat od tvého Boha a nasadit ti na oči ty správné klapky, které potřebuješ, abys usiloval o cokoliv jiného, než o spoléhání na Hospodina. Jsi zahlcen informacemi, přesycen dojmy, obklopen pokušením se sebezajistit nebo se vzdát, rezignovat; máš přijmout věci tak, jak jsou nastaveny, jak je čteš na Hadových kulisách. A tvůj Bůh tě, třeba i Zacharjášovými ústy, volá do reality, volá k naději. Skepse je krátkodechá, jednou vyšumí, nehleď na ni, nedej se k ní svést. Naděje je vpředu, u tvého Boha, a dá se k ní jen dospoléhat, ne dozajišťovat, či dorezignovat. Tvůj Bůh tě žárlivě miluje, žárlivě střeží, jsi Jeho – i když to tady a teď tak vůbec nevypadá. Had sází na dojem, který ti nastaví před oči, zatímco Bůh spoléhá na to, že se nenecháš opít rohlíkem dojmu, že jsi přemýšlivý – a že se svobodně rozhodneš pro spoléhání na Něj, i když to rozhodnutí vypadá jako uprášená popelka mezi skvělými modelkami atraktivních alternativ made in Had (ale olepených nálepkou neutrálního, solidního výrobce, aby to rozhodování nebylo tak jednoduché).

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.