Úvodní stránka » Nezařazené » 348. O CESTĚ, KTERÁ ŽIVOŘÍ A OSINÁCH V BOTĚ (Zach 7-8 a Zach 9-11)

348. O CESTĚ, KTERÁ ŽIVOŘÍ A OSINÁCH V BOTĚ (Zach 7-8 a Zach 9-11)


KNIHA ZACHARJÁŠ, KAPITOLY 7 a 8 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Stavby nového jeruzalémského chrámu si Židé, rozptýlení všemožně okolo ve starověkém světě, nemohou nevšimnout. Nejviditelnější součástí starozákonního židovského náboženství byl právě chrámový provoz – stejně jako dnes jsou nejviditelnější součástí křesťanství kostely a to, co se v nich odehrává. A tak jedna skupina v zahraničí pobývajících a částečně zřejmě již v nové vlasti asimilovaných Židů posílá k Zacharjášovi dotaz – máme se dál modlit za obnovení chrámu, když ty už chrám obnovuješ? A Zacharjášova odpověď zní do uší nejen tomu starozákonnímu poselstvu před obnovujícím se chrámem, ale i nám, se všemi těmi kostely kolem sebe.

Všechno je jinak, říká Zacharjáš. Jeruzalémský chrám (ani tvůj oblíbený křesťanský kostel, čtenáři) není vrcholem a jevištěm náboženství – ani ten slavný náboženský provoz v něm. Jevištěm, na kterém se náboženství odehrává, realizuje, je život – a postoj, jaký k němu zaujmeš. Cílem a smyslem náboženského provozu v chrámu a kostelích není řádné a bezchybné provedení Bohem předepsaných úkonů, ale demonstrace, předvedení, jaký je Bůh, co nám nabízí a co od nás požaduje. Můžeš se účastnit náboženského provozu každou sobotu či každou neděli, mít kolena otlačená od kostelního klekátka a hrdlo ochraptělé od zpěvu náboženských písní – ale to, co od tebe a ode mne můj a tvůj Bůh očekává, není docházka, seznam úkonů řádně provedených a odvedených, ale důvěra a spoléhání, které mění život i životy kolem nás, protože se dívá na sebe i na ostatní Božíma očima, optikou Boží reality, kde prim hraje ne „braní se vážně“, ale „braní vážně“. V náboženství ani životě nejde o chrám, ale o spolehnutí, o důvěru Tomu, na koho ten chrám a ten kostel ukazují – a ukazují na Zacharjášova živého Boha, který až na dřeň a až do vlastní krve miluje nejen mne, ale i tebe, nejen nás, ale i tamty, nejen je, ale i támhlety. Takového Boha nelze uctít účastí na obřadu, ale jen důvěrou, spolehnutím, které se z mého a tvého života Jeho mocí přelijí do životů okolo, aby je zalily, aby jim umožnily růst.

Vydá-li se znovuobnovené starozákonní Judsko a z něj vzrostlé novozákonní křesťanství touto cestou, stane se oázou celému světu, Boží ambasádou uprostřed Hadova území. Čtenář už ví, že znovuobnovené starozákonní Judsko zplanělo a z něj vzrostlé novozákonní křesťanství živoří, pokud jde o důvěru a spoléhání a křesťanskou praxi. Přesto ten způsob skutečného náboženství, smysluplné lidské odpovědi na Boží jednání, tedy důvěra a spoléhání na Zacharjášova Boha, dosud žije, byť jen tu a tam, třebaže statisticky představuje velmi nízké procento – v populaci i v kostele. Jak to říká Zacharjáš? „Toto praví Hospodin zástupů: Jestliže to bude v očích pozůstatku tohoto lidu v oněch dnech nemožné, bude to nemožné i v mých očích? je výrok Hospodina zástupů“.

KNIHA ZACHARJÁŠ, KAPITOLY 9 – 11 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Navzdory momentální situaci, v níž se Zacharjášovi současníci nacházejí, v situaci navrátilců mezi ty, kdo je zpět nechtějí, dostávají Zacharjášovi posluchači Boží ujištění o tom, že jejich Bůh o jejich situaci ví, a že s nimi počítá pro budoucnost, že má s nimi vizi, strategii, plán – a momentální situace, v níž se nacházejí, na tom nic nemění.

Ten nechtěný národ, který se vrátil, a který je pro sousedy trnem v oku a osinou v botě, se vrátil, aby byl svým sousedům oknem a dveřmi k budoucnosti – právě tam, v tom velmocemi dlouhodobě ždímaném regionu. Důvodem Boží pozornosti je právě jeho národ, v něm hrstka věrných – důvěřujících, spoléhajících. Právě na nich si všichni nepřátelé nakonec vylámou zuby, protože je vycení proti Bohu, který za těmi svými stojí.

Zacharjášova zvěst jasně rozlišuje mezi Božími přáteli a Božími nepřáteli – proti té hrstce Božích přátel, kteří se vrátili, stojí nejen nepřejícnost sousedů, ale i místní náboženství, lokální bůžkové. Je to náboženský spor, ne politický, ne ekonomický, ne kulturní – to vše až druhotně. A nepřátelé, protivníci v tom náboženském sporu se nerekrutují jen vně, nýbrž i uvnitř – ve špatných pastýřích, tedy těch, kdo vedou, kdo nábožensky stojí v čele, a přitom spoléhají na něco, cokoliv jiného, než judského Boha, a důvěřují něčemu, čemukoliv jinému, než judskému Bohu – a proto jsou dezorientovaní, proto dezorientují i ty, kdo jim jsou svěřeni do pastýřské péče. Tato dezorientace vedla k událostem nedávného babylónského zajetí a vždy v sobě nese zárodek podobného opakování.

Od počátku jsou Boží ovce, tedy ti, kdo spoléhají na Hospodina a důvěřují Mu, určeni k porážce, jsou trnem v oku a osinou v botě těch okolo – nejen těm vně, nýbrž i těm uvnitř – a jen jejich Bůh je důvodem, že dosud žijí oni – i ti, kdo je obklopují. Zmínkou o „třiceti stříbrných“ se prolamuje starozákonní kniha Zacharjáš na půdu Nového zákona, epochy, v níž se pastýřem prohlásí Ježíš, který je Kristus, postaví se za ty své a bude odmítnut a vystřídán pastýřem jiným, který bude těžit ze stáda, ne stádo z něj.

V těch dnes již místy ne zcela průhledných textech zacharjášovských proroctví smí dnešní čtenář zahlédnout několik paralel se situací v době a místě, kde sám dnes žije a smí a má být povzbuzen, že Zacharjášův Bůh s ním, čtenářem (pokud spoléhá a důvěřuje) počítá pro budoucnost, že má s ním vizi, strategii, plán – a momentální situace, v níž se nachází, na tom nic nemění.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.