Úvodní stránka » Nezařazené » 349. O KONCI ZASAZENÉM DO ŽIVOTA A DVOJTEČCE Z TEČKY (Zach 12-14 a Mal)

349. O KONCI ZASAZENÉM DO ŽIVOTA A DVOJTEČCE Z TEČKY (Zach 12-14 a Mal)


KNIHA ZACHARJÁŠ, KAPITOLY 12 – 14 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Závěrečný oddíl starozákonní knihy Zacharjáš je zvednutím pohledu k horizontu, ujištěním o smysluplnosti Božího konání v dějinách, o smysluplnosti Božího konání s Judskem. Ti z Judejců, kdo se vrátili, jsou pod Boží ochranou, jsou bezpeční na nebezpečném území, Bůh s nimi počítá – a nepřátelé s nimi nepohnou, nepřinutí je k odchodu, ani je nevyhladí. Ten závěrečný oddíl starozákonní knihy Zacharjáš hovoří ovšem do širšího kontextu, než do blízkovýchodního regionu v době perských králů, zasazuje svou zvěst do kontextu celého světa a do všech následujících historických epoch, včetně té naší, dnešní, současné.

Svět, do nějž je starozákonní Zacharjášova závěrečná zvěst prorocky zasazena, je světem novozákonním, světem, do nějž se již vlomilo evangelium o Ježíši, který je Kristus. Těm, kdo jsou skutečně Boží (a bude jich menšina, výrazná menšina i mezi těmi, kdo se za Boží prohlašují) se v tomto novozákonním světě nepovede dobře. Důvěrný vztah s Bohem nutně vede k nekompatibilitě se světem, s myšlením, která nás obklopuje. Ti, kdo Bohu důvěřují, kdo na Něj spoléhají, vsadili na Něj svou existenci a vydali se cestou, na kterou je zavolal, jsou terčem těch okolo, lidí i Hada, to jsme si již v Toulkách Knihou několikrát všimli. Útisk a nebezpečí ovšem skutečnou důvěru a skutečné spoléhání jen posilují, nikdy jej nezlomí – mohou jen zabít, ne vzít naději, jistotu, že Bůh vidí věci jinak a bude mít poslední slovo, kulisy nekulisy, hrob nehrob.

Každá historická epocha jednou skončí – a jednou skončí i souhrnná epocha dějin člověka. Nerozplyne se ve zmaru a zániku, skončí z Božích rukou – a bude znamenat nový začátek, Boží obnovu toho, co si na Adamovi a Evě kdysi vymohl Had. Lidé, kteří se na místě Adama a Evy a ovíjeni Hadovou smrtící smyčkou rozhodli navzdory situaci spoléhat na Hospodina, mít dost na tom, co jim tiše říká jako alternativu ke řvoucím Hadovým kulisám, začnou se svým Bohem znovu, tam, kde Adam s Evou přestali, a ještě dál, protože Ježíš, který je Kristus, se stal člověkem. Člověkem! Až sem ukazuje ten závěrečný oddíl knihy Zacharjáš, i když to vyjadřuje starozákonním jazykem a v náznacích, v obrazech. Dnešní čtenář má ovšem v rukou celou Bibli – a smí si zacharjášovský závěr zasadit do kontextu. Nejen dějin, ale i svého života. Především svého života.

KNIHA MALACHIÁŠ, KAPITOLY 1 – 3 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

V knize Malachiáš otevíráme dnes poslední starozákonní knihu – a poslední knihu Toulek Knihou vůbec. Je zařazena na úplný konec Starého zákona, na místo, kde se dotýká zákona Nového. Malachiáš je posledním prorokem, povolaným k oslovením starozákonních posluchačů a novozákonních čtenářů – je posledním v řadě, tečkou, či spíše dvojtečkou před Novým zákonem.

Prorok Malachiáš přináší zvěst do situace, kdy chrám je ve znovu dosídleném Jeruzalémě znovu postaven, chrámový provoz se opět rozběhl – a náboženství vjelo ne do těch očekávaných nových, exilem zaplacených, ale do starých, Malachiášovým Bohem dávno odmítnutých kolejí. Znovu musí poexilní Malachiáš opakovat lidu výtky předexilních proroků – ani sedmdesátileté vyhnanství Judejce nezměnilo. Když se pozorně začte současný čtenář do Malachiášových výtek, zjistí, že by mohly platit i jemu; ba, nejen mohly platit, nýbrž: platí. Ani více než dvě desítky staletí nás nezměnily. Přesto je v každé generaci možné potkat lidi jdoucí a přemýšlející opačným směrem – lidi spoléhající na Hospodina. Bůh hledá člověka, hledá ty, kdo se na Něj spolehnou a budou Mu důvěřovat. To kvůli nim dělá malachiášovskou tečku za Starým zákonem – výzvu k obrácení, kolikátou už? To kvůli nim dělá malachiášovskou dvojtečku před Novým zákonem – nenechá to tak, namísto Judejců, kteří selhali, povolá celý svět, včetně Judejců, kteří selhali – přijde Ježíš, který bude Kristus, a prvním novozákonním prorokem po posledním starozákonním proroku Malachiášovi bude Jan Křtitel, kterého právě ten Ježíš, který je Kristus, ztotožní s Elijášem z Malachiášova proroctví. Ježíš, který je Kristus, se postaví mezi člověka a zánik lidských dějin, aby vyvedl a zachránil ty, kdo se Mu rozhodnou důvěřovat, kdo se Něj, a ne na sebe, spolehnou. Pro mne. Pro tebe. Pro toho i tamty. Pro tebe?

Těším se na vás příště – a příště bude už naposledy!

Váš Trabant

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.