Úvodní stránka » Nezařazené » 350. PŘED ZAVŘENÍM A NA CESTU

350. PŘED ZAVŘENÍM A NA CESTU


NEŽ ZAVŘEŠ KNIHU…

Toulky tou velkou, starou, a přesto tolik aktuální, tolik živou Knihou, kterou jsme se sedm let společně toulali, končí. Těch 349 dílů, více než 690 společných zastavení nad biblickou zvěstí, je za námi. Zavíráme Bibli. Než ji odložíš zpět za sklo knihovny, nespěchej, počkej chvíli. Mám tu pro tebe ještě pár řádků. V knihovně, za sklem, je ta Kniha jako za mříží, jako ve vězení. Abrahamův, Izákův, Jákobův, Mojžíšův, Davidův, Izajášův, Jeremjášův a Danielův Bůh, Bůh všech těch velkých i malých postav, které tu před námi těch sedm let defilovaly, s tebou chce hovořit, vést s tebou diskuzi, o tvé současnosti, o tvém životě, o tvé důvěře, o tvém spoléhání, o tvé naději.

Snad těch sedm let Trabantových textů přispělo alespoň maličko k tomu, aby ses v té Knize zorientoval, abys v ní zahlédl toho, o kom hovoří – Boha Starého a Nového zákona, který pro mne a pro tebe a pro nás i pro tamty vydal svého Syna, Ježíše, který je Kristus, k přitlučení na kříž, k zatlučení do dějin, aby se dějiny moje, tvoje, nás i tamtěch staly jednou zase přítomností, i když je na čas přiklopí hrob, i když na ně sedne prach. Ten jediný živý Bůh stojí o mé a tvoje spoléhání, o mou a tvou důvěru, protože nás miluje – a z té veliké lásky nám dává svobodu rozhodnout se žít s Ním – nebo bez Něho.

Toulky Knihou napsal Trabant, žádný Mercedes, žádné Ferrari. Není to žádná vysoká teologie, je to komentář pro laiky, který spíše směřuje čtenářův pohled, než by čtenáři vysvětloval. Vnáší do detailu důraz na celek, zasazuje ty kamínky kapitol a obrazce knih do velkého celku zvěsti – protože celý ten velký obsah je sjednocen a protknut důrazem na důvěru a spolehnutí jako člověkovo životní rozhodnutí, že Ježíš, který je Kristus, je tím, kdo za člověka platí – a člověk to buď přijme a spolehne se na to, nebo si bude chtít svou životní útratu zaplatit sám – a až na konci zjistí, jak hluboko má do kapsy a kolik mrazivých nul obsahuje účet za tou jedničkou s člověkovou jmenovkou.

Možná právě i ty, čtenáři, stojíš dnes na rozcestí. Chceš-li využít svou svobodu k rozhodnutí spolehnout se na Boha z té zaprášené, a přesto stále živé Knihy, stačí málo: řekni Mu to – prostě Mu to řekni. Jak se říká Bohu ano? Prostě Mu to řekni, v duchu či nahlas, On to uslyší. Pak si otevři třeba evangelium podle Matouše, zkus pravidelně číst a o přečteném přemýšlet. V šesté kapitole Matoušova evangelia najdeš krátkou modlitbu, začíná „Otče náš…“ Zkus přemýšlet o tom, co znamenají jednotlivé věty pro tebe, tvůj život, tvůj vztah s Otcem z té velké staré a přitom živé Knihy. Vítej na cestě!

NA ÚPLNÝ ZÁVĚR NĚCO OSOBNÍHO…

Trabant, ten výlisek z bavlny prosypané pryskyřicí a slisované pod tlakem, ten producent zbrklých decibelů a modrého olejového kouře, by tobě, svému čtenáři, rád něco vyznal. Z brzy už padesáti let svého života jsem strávil polovinu bez Boha a polovinu s Bohem. Když jsem začal psát Toulky Knihou, bylo to proto, že když jsem před čtyřiadvaceti lety vstupoval do toho terénu Starého a Nového zákona, velmi bych uvítal komentář pro prvočtenáře, pro naprostého laika – ale neměl jsem jej k dispozici, musel jsem se prokousávat sám, než jsem se, veden tou soukromou četbou, rozhodl spojit svůj život s jednou z církví.

A tak jsem si pár let po skončení teologické fakulty a sedmnácti letech pozorné četby Knihy řekl, že takový komentář zkusím napsat – pro ty bez průvodců, pro ty, kdo se prokousávají textem sami, pro ty, kdo četli a odložili, protože nerozuměli. A pro své děti, které již pomalu vstupují do dospělosti. Chtěl jsem psát jako průvodce, ne jako provázený – a v průběhu psaní mi můj Bůh proměnil role, znovu mě přivedl k přemýšlení, znovu ukázal cestu, která mi během těch dlouhých let náboženského života už téměř zapadala prachem.

V průběhu psaní Toulek Knihou se mi Pán Bůh stále více a více vlamoval do přemýšlení, do hodnot, do života. K lecčemu, co jsem nečekal, mi dal odvahu, k lecčemu, co jsem nečekal, mě pozval. Na konci Toulek nejsem stejný, jako na jejich začátku. Ty Toulky mě změnily, vyoraly ve mně životodárné brázdy, zasely do nich novou důvěru a nové spoléhání, z chladně uvažujícího teologa mě proměnily v dychtivého čtenáře.

Podobný zážitek bych přál, čtenáři, tobě.

A na úplný závěr:

Bylo příjemné jít s vámi kus cesty. Tak ať vám to šlape!

Váš Trabant

A jestli budete mít potřebu něco k tomu říci nebo se na něco zeptat, na tomto mailu jsem k dispozici: c168@seznam.cz

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.